POJIŠTĚNÍ

Historie pojištění

Obecně lidé často jednoduše potřebují rozložit své riziko mezi ostatní - a tyto lidé dále chtějí přesunout riziko na...

Obecně lidé často jednoduše potřebují rozložit své riziko mezi ostatní - a tyto lidé dále chtějí přesunout riziko na subjekt, který se ním zvládne vypořádat. Toto je vlastně princip, jak vzniklo pojištění.

Pravidla krále Chammurapiho

 Hlavní koncept pojištění - to jest rozložení rizika - je známý asi tak dlouho, jako samotná lidská existence. Ať to byl skupinový lov losů, kdy často šlo o život nebo třeba přeprava nákladu v několika různých rozdělených karavanách, tak aby se případně celý náklad nedostal do rukou nejrůznějších starověkých loupeživých kmenů.

První psaná "pojistná smlouva" se objevila v dávných dobách vytesaná na babylónském obelisku krále Chammurapiho. Celkově tento "zákoník" byl jednou z prvních forem zapsaných zákonů. Z dnešního pohledu byly tyto zákony v mnoha ohledech poměrně tvrdé, nicméně stále poskytovaly mimo jiné základní formu pojištění v tom, že dlužník nemusel splatit své půjčky, pokud by došlo k neovlivnitelnému zásahu jako invaliditě, záplavám a podobně.

Středověk

 Ve středověku systém fungoval trochu jinak. Většina řemeslníků byla vyučena prostřednictvím cechovního systému. V dětství učni pracovali pro svoje pány za téměř žádný nebo velmi mizerný plat. A poté, co se stali mistry, začali platit příspěvky do cechu a zároveň cvičit své vlastní učně. Ty z cechů, které měli dostatek peněz, měli své vlastní poklady a ty již chovali jako určitý druh pojišťovny. Pokud například vyhořela mistorovi dílna, což byla poměrně běžná záležitost v dřevěných stavbách středověku, cech mu pomohl vystavět novou dílnu s pomocí peněz, které se platili do pokladny. A pokud byl mistr zabit nebo již nemohl dále pracovat, cech začal podporovat jeho rodinu nebo pozůstalou vdovu. Tento princip začal lákat čím dál více lidí, kteří opouštěli tradiční obživu v zemědělství a začali se živit řemeslnictvím a obchody. To byl jeden z důsledků nárůstu rozsahu zboží a služeb, jež byly tehdy k k dispozici. Druh pojištění použitý tehdy v cechovním systému existuje ještě dnes v podobě "pojištění skupin".

Piráti a nebezpečné vody

 První praxe rozdělování rizika se objevila ve stejných londýnských obchodech s kávou, které fungovaly v dobách britského impéria jako neoficiální burza cenných papírů. Koncem sedmnáctého století vznikalo první spojení mezi Novým světěm a starými koloniemi a začala přeprava exotického zboží jako koření a drahých kovů. Prodejna kávy ve vlastnictví Edwarda Lloyda, později firma známá jako Lloyd´s, byla hlavním místem setkání pro obchodníky, majitele lodí a další, kteří hledali pojištění svého zboží. Na tomto místě byl založen základní systém financování plaveb do Nového světa. V první etapě, obchodníci se snažili financovat plavby zejména pomocí rizikového kapitálu. Výměnou za riziko, které poskytovatelé kapitálu nesli, jim byl výnos ze zboží, které kolonisté vyprodukovali a získali v Novém světě. Časem, když se zjistilo, že rizika převažují nad výnosy, přešli investoři k nové komoditě, jež jim zajišťovala opět vysoké výnosy - tabák.

Systém fungoval tak, že poté co bylo zajištěno financování cesty, obchodníci a majitelé lodí šli do obchodu Lloyd a předali kopii lodního nákladu investorům. Investoři, které měli zájem o převzetí rizika za dohodnutý výnos podepsali smlouvu, s podíly na nákladu a riziky. Toto byl způsob rozložení rizika, kdy jedna obchodní cesta měla více pojistitelů a ti se naopak snažili snížit riziko účastí na dalších obchodních výpravách.

V roce 1654, Blaise Pascal, francouz, jež je známý sestrojením první "kalkulačky", a jeho krajan Pierre de Fermat objevili způsob, jak lze vyjádřit pravděpodobnost a tím pochopit míru rizika. Pascalův trojúhelník vedl k prvním pojistné soustavě tabulek, které se stále ještě používají při výpočtu pojištění ceny. 

Nebezpečí ohně a moru

 V roce 1666 zničil známý požár v Londýně okolo 14.000 budov a mnoho lidí připravil o střechu nad hlavou. Navíc se Londýn v té době stále ještě zotavoval z moru, který ho zasáhl o rok dříve. V reakci na chaos, který následoval po vyhoření města, skupina pojistitelů, která se zabývala pojištěním výhradně v námořnictví, začala nabízet pojištění proti požáru. Vyzbrojeni Pascalovým trojúhelníkem, rozšířili velmi rychle svou nabídku produktů. Další rozšíření proběhlo v roce 1693, kdy byly vytvořeny první tabulky úmrtnosti pomocí Pascalova trojúhelníku a brzy následovaly i nabídky životního pojištění.

Pomalý průnik pojišťovnictví do Ameriky

 V Evropě se pojišťovnám dařilo, zejména po průmyslové revoluci. V Americe byla situace poněkud odlišná. Život kolonistů byl plný nástrah a nebezpečí se kterým v té době žádná pojišťovna nechtěla nic mít. Statistiky byly neúprosné - nedostatkem potravin, nemocemi a válkou s domorodci téměř tři čtvrtiny kolonizátorů zemřelo během prvních 40 let osídlování. Trvalo více než neuvěřitelných 100 let, než se pojištění prosadilo i v Americe...